s o a k

23. february 2018 at 19:50 | L.


zase jsem se ocitla tady - zakleta Hradcanska, kde chodim dokola kolem kastanu, bloudim timhle koneckem prstu prahy & je tma & zima, ale je to vsechno vedlejsi, je to vsechno jedno
najednou podivny sladky esence smichany davem a vlnenim na hrbitovni tony jhk, dneska je to nejaky cely smutny a tezsi, nez kdy driv, oslava spriznenejch ryb & neuchopitelnych vodnaru / tobe chci videt do hlavy, prohlidnout te naskrz - obcas
a obcas me to vubec nebavi, jsi jen bleda kulisa a cekam, co se zase stane
no a lidi jsou takovy cely vlnity a purpurovy a podezrele anebo pratelsky se usmivaj a najednou
me sledujou obrovsky cerny oci v rohu mista, vejirky ras, neklidnej pohled ale ztisenej, krasne tichej a mam pocit, ze se zase zname/ve svy nahy podstate me to ale vubec nezajima
mam rozpitou predstavu kudy domu & usmeju se v tramvaji & vystoupi cizinec a vypravime si cestou o maluvkach co mame pod kuzi.
jsou dve rano pred koleji a konci to cizim objetim, neloudis my jmeno a nic - to je krasny a cejtim takovej lehkej vdek a ulevu, ze to vybocuje ze svy drahy & uz se dal nemusime znat



hehehe
nuti te to premejslet, kdyz projdes kolem?
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.