horký hvězdy

22. january 2016 at 22:30 | L.
Jeli jsme do horkýho slunce a ticho rozbíjely jen magnetofonový kazety Guns n' roses. To bylo docela krásný
jediná věc na celý přítomný i nastávající chvíli -- někdy prostě tušíš, že to, co uděláš, bude chyba. A stejně tomu nezabráníš
Občas přemýšlím, proč některý lidi potkávám pořád dokola, všechno je provázaný- déšť propojuje řetězem svých doteků všechny lidi na světě. Možná jenom bezvýznamný náhody, možná. Často nemáme ani stejnej směr, prostě se v určitým bodě protneme a nikam dál to nevede. zajímavý podivnosti. Slunce je docela horký a přesto padaj dokonale křehký vločky. Park je obnaženej, když ho zahalí vlna sněhu, vykresluje skutečnou ostrou siluetu tý nesmírný krásy..

Když jsme si nejistý pravdivostí naší nerozhodný existence tiše se vkrádáme do tmavých místností, abysme se ujistili, že skutečně jsme /neschopny utišit hrůzu z toho, že ne/. A když se náhodou někdo objeví, děláme, jako že to je celý omyl, ale máme hluboký zasněný /sklopený/ oči a všechno opouštíme..



Baví mě s nima žít, jsou jako malý ztracený zvířata, co žijou jenom pro sebe. Jsou krásně něžný a potichoučký jako malý hravý děti, maj krásný hnědý zasněžený oči a měkkej pohled. Baví mě fotit jejich krásně šílenou lásku.


světlušky/K&M

 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.