pěna

3. january 2016 at 0:13 | L.
nakresli mi svoje sny
křupe mi zem pod nohama uhybám cizím pohledům necítím skrz zimu. počáteční bod toho tupýho koloběhu-přes prsty mi tečou žíly- sbíráš měkkou hebkou vlnu na pobřeží
pěnu moře
ten začátek je uprostřed a to je zmatení. svět se prohýbá bolestí, protože jsme rozložený a svým způsobem to chceme/před tím vším. protože pak vidíme víc, mnohem víc. silueta hrubosti / tvůj hlas
všichni dupou
čtu nevinný indiánský říkanky o zrození duhy v lesích

je to fér?

 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.